Milovaný strýčku Zmarchrobe!
phpRS
Dnešní datum: 12. 12. 2017  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Ke stažení :: Odkazy  
Hlavní menu


Návštěvy
TOPlist

Video
Jen pro porovnání...




Jen tak...
Filosoficko-policejní:

Jde takhle policista po ulici a říká si:" myslím, tedy jsem!" a zmizel.

Jeden homofóbní:

Nejnovějšími průzkumy bylo zjištěno, že naprostá většina současných dívek by brala chlapce který je galantní, slušný, hezký, milý, pozorný, vhodně oblékaný a nemluví sprostě.

Problém je jen v tom, že takový chlapec, ...který je galantní, slušný, hezký, milý, pozorný, vhodně oblékaný a nemluví sprostě, již většinou chlapce má.

A ještě policejní z Anglie:

Policista příjde do knihovny. Knihovnice se otočí od registratury a ptá se: "co se stalo, pane? Jste zde služebně nebo začalo pršet?"

Elektronická pošta
pro magazín Vevetečky
redakce@vevetecky.cz

Nové články

Ostatní texty

* Milovaný strýčku Zmarchrobe!

Vydáno dne 19. 11. 2008 (1924 přečtení)

Už dlouho jsi mi nepsal, zatímco já po Tvých radách tolik toužím. A nejen to. Potřebuji Tvoji radu zrovna teď! Mám podobného pacienta, o kterém jsi se zmiňoval v jednom z Tvých milých a láskyplných dopisů.

Proto potřebuju poradit. Kamarád Chlípoun mě upozornil, že náš nemocný, který nám byl velice blízký, začal znovu, a až nebezpečně často chodit do kostela. Taky říkal, že nemá moc času, anžto zrovna doléčuje jednoho známého, který se nějak přejedl třešní nebo tak něco. Psal mi ale, že to nedá moc práce, protože se ten dobrák s naší Nejnižší Hlubokostí mnoho let dobře zná. Půjde prý rád a říká, že už se moc těší. My taky.

Ale abych neodbočoval od důvodu, proč Ti s láskou píši. Jde o toho nemocného, víš přece, toho, kterého jsem převzal po bratru Chlípounovi. Je to zanebeská věc a ten nahoře mi ji byl dlužen. Můj pacient totiž do kostela chodil stále a odmalička. A nejen to. No jistě, taky ho polili tou směšnou břečkou, taky ministroval a vůbec se choval jako slouha toho ukřižovaného namyšlence. Stejně jako ti zářící pitomečkové, kteří naši Nejhlubší Světlost kdysi neposlechli, a pořád před tím nahoře směšně klečí na kolenou a zpívají mu ty jejich odrhovačky, které nás přivádí k šílenství.

Marod o kterém Ti píši, byl až do svých dvaceti let lákadlem pro všechny z nás. Předháněli jsme se, kdo ho dostane. Ale že s ním byl kříí.., chci říct potíž. Pořád slídil okolo kostela a fary, při každém příchodu toho, toho, no víš koho, smradil s tím cinkavým hnusem, ze kterého jsme se málem zalkli a farářovi pomáhal s každým nesmyslem. Vzpomínáš na faráře Petránka? To je ten, který tak nepěkně vyhnal bratra Astreana ze staré Kropáčkové. Tak tomu dělal poskoka. A aby toho nebylo málo, představ si: měl rád své rodiče a se svým bratrem se vůbec nehádal! No zkrátka bezvýchodná situace. Zkoušel jsem všechno, cos mě milý strýčku naučil. Na radu bratra Astreana jsem ho dokonce nechal vyhrát ve Sportce, a naší sestře Lucince, která pracuje jako sekretářka ředitele našeho nemocného jsem poradil, aby ho poštvala proti jeho rodině. Ale kdepak on. Naši milou sestru poslal, no, ani Ti neřeknu kam, o naše peníze se rozdělil s bratrem a společně nechali opravit kostelní varhany. Považ, za naše peníze, a varhany! Zdroj strašlivé kakofonie, ze kterého se nejen nám, ale i naší Nejhlubší Hlubokosti dělá strašlivě zle, kdykoliv tenhle nebeský stroj spustí! Hotové nebe!

Najednou se ale začalo blýskat na lepší časy. Jeho Propastná Výsost nám totiž poslala na výpomoc zkušenějšího bratra, Ing. Rouropucha. Náš nový kolega se hned zpočátku ukázal jako rozený manažer. Znovu nechal pacienta vyhrát; tentokrát ovšem menší částku. Vůbec jsme netušili co zamýšlí. A představ si, on mu vnukl (a při modlitbě, to ještě neumím), že musí všechno rozdat potřebným. Ze začátku jsme vůbec neměli ánung, co bratr Rouropuch zamýšlí, ale on to místo našel! Tu škvíru! Víš tu, o které jsi mi tolikrát psal. Náš pacient se začal poznenáhlu uzdravovat. S každou stovkou, kterou strčil do ruky neužitečných a hnusných lidí, rostla jeho sebestřednost. Po několika rozdaných pětistovkách se k žebrákům ani neohnul a když dával poslední tisícovku, opovrhoval hnusnou lidskou chátrou stejně jako my, můj milý strýče. Zkrátka Rouropuch bodoval a pacient byl skoro zdráv. Dokonce se začal starat o svoji image a vyhledával novou módu, což rozradostnilo vedoucího našich nejhlubších laboratoří Dr. Chrchlotucha tak, že vysloviv zakázaná slova „díky Bxxx“ zbělal, narostla mu křídla a představ si, odletěl.

Samozřejmě, i my zvolili tu nejlepší léčbu. Teď, když jsme věděli, že nepromrhá výplatu na zbytečnosti pro lidskou holotu, zajistili jsme mu plat v astronomických částkách. Taky Lucinka dělala vše možné a nebýt toho, že v poledne začaly zvonit zvony, dosáhla by svého k naší úplné spokojenosti. Jeho duše se začala vůčihledně rozpadat a to, co z ní zbylo, jsme mohli vodit na vařené nudli.

A pak se naráz všechno pokazilo. Jednomu našemu dobrému známému umřela matka. Ne že bychom si na něj mohli stěžovat. Bil ji, týral a skoro umořil hladem, radost pohledět. Už teď se na něj s láskou těšíme. Ale stalo se něco, co nikdo nečekal. Taková nepříjemnost. Ona ho ještě v nemocnici prosila, aby ji nechal pohřbít s takovým tím provázkem s bobulemi kde na konci je ten, co nám to všechno tak jako tak zhatil. Nerad o tom mluvím. Navíc už okolo stáli zářící nafoukanci, takže nešlo nic dělat. Ale ten blbec! Ten smradlavý lidský červ! Místo aby její poslední přání splnil, nechá ji klidně rozptýlit! Kdo mu to u všech křídlatých nakukal? A jak nesl její oblečení do zastavárny, spadl provázek s ukřižovaným na zem. No samozřejmě, že si toho nevšiml.

Jenže považ milý strýčku Zmarchrobe, deset kroků za ním šel náš pacient. Ano, ten co už byl skoro zdráv. Věříš.?!n@#!.. co to píšu! Málem jsem Tě dostal do nesnází. Představ si, že on ten provázek zvedl. A místo toho, aby ho hned zahodil, protože vůbec není moderní a neladí mu k barvě vlasů ani oblečení, pevně jej stiskl v ruce a po tvářích mu začaly téct slzy jako hrachy. Vůbec tomu nerozumím! Hučel jsem do něj jako piliňáky a promítal mu nejvybranější obrázky, které mám. Inženýr Rouropuch už taky moc nesvedl, protože náš skoro zdravý nečekaně zahnul do kostela sv. Jakuba. Tam, jak víš nesmíme, a proto jsme jenom vitráží nahlíželi co tam s ním poskok ukřižovaného dělá. Seděli spolu v hnědé boudě a žvanili a žvanili. Takový kecy! Prý láska! To by mě zajímalo, co za touhle lží ten nahoře skrývá. Něco plánuje, ale naše zvláštní oddělení už na tom jistě dělá...

Nakonec Rouropuch mávl ocasem a řekl, že teď už je všechno v loji, protože její jméno obrací na útěk i samu naši Nehlubší Výsost. Rozplynul se a několik nových přátel si postesklo, že za komunistů takhle kanály nesmrděly. Tak jsem zůstal na ulici před kostelem sám. Smrtelně nemocný je stále uvnitř, a já nemůžu nic dělat. Obcházím kostel a mám strach, že mi načisto umře, protože ona je tam s ním.

Tak Ti teda píšu, abys mi sofort poradil co s pacientem.

Líbá Tě Tvůj Tasemník

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Martin | Počet komentářů: 63 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

Audio
To nejlepší od Šimka & Grossmanna:

Pupák na plovárně ...7,27MB

Exkurze do zoo.........9,79MB


Nejčtenější články

Neexistuji vhodna data!



Nejkomentovanější články

Databáze je prázdná!


Hudební odkazy

Písně z Kancionálu:

322.............3,94MB

Introit 409.........4,80MB

Přijímání 409.........3,51MB

Introit 517.........3,88MB

Přijímání 517.........4,49MB

901.........2,18MB


Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.