CR II
phpRS
Dnešní datum: 10. 12. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Ke stažení :: Odkazy  
Hlavní menu


Návštěvy
TOPlist

Video
Jen pro porovnání...




Jen tak...
Filosoficko-policejní:

Jde takhle policista po ulici a říká si:" myslím, tedy jsem!" a zmizel.

Jeden homofóbní:

Nejnovějšími průzkumy bylo zjištěno, že naprostá většina současných dívek by brala chlapce který je galantní, slušný, hezký, milý, pozorný, vhodně oblékaný a nemluví sprostě.

Problém je jen v tom, že takový chlapec, ...který je galantní, slušný, hezký, milý, pozorný, vhodně oblékaný a nemluví sprostě, již většinou chlapce má.

A ještě policejní z Anglie:

Policista příjde do knihovny. Knihovnice se otočí od registratury a ptá se: "co se stalo, pane? Jste zde služebně nebo začalo pršet?"

Elektronická pošta
pro magazín Vevetečky
redakce@vevetecky.cz

Nové články

* CR II

Vydáno dne 30. 05. 2011 (3110 přečtení)

pokračování

MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ P. JOSEF PLOJHAR, пуэр
Který zakončoval ministerské projevy v této památné schůzi plena Národního shromáždění, projednávajícího oba církevní zákony řekl:каркаде
Slavná sněmovno!
18. června 1926 konala se schůze poslanecké sněmovny, která projednala a odhlasovala t. zv. kongruový zákon. Obstaral jsem si vstupenku a byl jsem této schůzi přítomen. Počínajíc návrhem poslankyně Fráni Zeminové, aby projednávání zákona bylo odloženo až do provedení rozluky církve a státu, a končíc hlomozem a výkřiky nedůstojnými parlamentního jednání, byla tato schůze poslanecké sněmovny důkazem, jak mnozí tehdejší zástupci lidu mysleli výlučně partajně politicky a v duchu kulturního boje, a jak málo mysleli sociálně a demokraticky. Tehdejší poslanec Patzel charakterisoval předložený návrh kongruového zákona doslova tak, že je »přímo zhoršení situace těch, jimž mělo by býti něco poskytnuto, zcela chudým duchovním, ve prostpěch těch, kteří již mají více«. A posl. Špatný řekl ve své řeči toto: »Prožíváme nyní jednu z nejsmutnějších kapitol našich novodobých dějin.«
V takovém ovzduší a takovým způsobem byl tehdy projednáván kongruový zákon, který nevyřešil spravedlivě sociální otázku především nižšího duchovenstva, kněží-pensistů a duchovních všech církví. A tento kongruový zákon s určitým zlepšením po únorových událostech platí dodnes. Naše lidově demokratická vláda a náš zákonodárný sbor vyřešily ústavou a několika jinými zákony nejen otázku svobody náboženské, rovnoprávnosti a tolerance všech církví, ale řeší také z těchto zákonů vyplývající praktické otázky, především otázky sociální.
I když se to zdá býti na prvý pohled paradoxní, je to pravdou a skutečností, že zákon o revisi pozemkové reformy vyřešil u nás v církvi katolické stávající nespravedlnost a asociálnost. Tak např. pražský arcibiskup vlastnil nejen v pražské arcidiecési, ale i v jiných diecésích a také v diecési českobudějovické zámky a latifundie, zatím co českobudějovický biskup neměl ani zahrádku. A tento stav trval mnohá desítiletí a nebyl řešen ani v duchu křesťanské spravedlnosti, ani v duchu křesťanské lásky. A tento případ asociálnosti v držbě pozemků opakoval se u mnohých far a obročí. Revise pozemkové reformy odstranila tuto nespravedlnost, a dnes námi projednávaný návrh zákona o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem řeší křesťansky a socialisticky spravedlivě a lidsky důstojně otázku životní úrovně kněží a biskupů. V duchu zásad Písma svatého, že »hoden jest dělník mzdy své«, a v duchu socialistických zásad o spravedlivé a odpovídající mzdě řešíme předloženým zákonem životní otázky duchovních všech církví.
Od r. 1926, kdy byl vydán kongruový zákon, až do dnešních dnů stěžovali si kněží právem na nedostatečnost a nespravedlnost tohoto zákona. Proto překvapily protesty některých duchovních proti tomuto zákonu, které ovšem byly výsledkem diktátu některých církevních představitelů a ne názorem valné většiny kněžstva.
Tato proradná umělá akce odporu se ovšem nezdařila, jak sám pan arcibiskup ve svém posledním illegálním oběžníku přiznává, kde na adresu kněží, kteří jeho výzvy k odporu neuposlechli, píše: »Váš postoj mne naplňuje bolestí.« Dále vyzývá arcibiskup kněze, aby odolávali pevně vládnímu nátlaku, a uvádí, že již došlo k mnoha případům ochabnutí.
My, katoličtí kněží, na tuto agitaci odpovídáme: Nejenže neodmítáme tento zákon, ale my o vítáme jako spravedlivé vyřešení sociální otázky nás kněží v duchu pravého křesťanství i pravého socialismu. My, katoličtí kněží, vítáme vládní návrh zákona, kterým se zřizuje Státní úřad pro vci církevní, jehož hlavním posláním bude, aby se náboženský život u nás vyvíjel na zásadách svobody svědomí a vyznání v souladu se zásadami ústavy naší lidově demokratické republiky.
Jménem zdrcující většiny katolického kněžstva českého i slovenského, jakož i bratří duchovních ostatních církví vyslovuji československé vládě i slvané sněmovně náš dík za tyto tak významné a sociálně spravedlivé zákony a slibuji jejich jménem, že zůstaneme věrni našemu lidu, který prostřednictvím své lidově demokratické vlády a svého zákonodárného sboru řeší všechny náboženské a sociální otázky tak velkoryse a spravedlivě, jako žádný jiný režim předtím.
A na adresu těch, kteří ze zahraničí i doma neustálým štvaním a illegálními, vlastizrádnými oběžníky snaží se oddělit nás kněze od našeho dobrého lidu a vytvořit z věřícího lidu a z kněží cizineckou legii zaprodanou světové reakci, světovému imperialismu a kapitalismu, pravíme důrazně a jasně:
My, čeští a slovenští kněží, vzešli z pracujícího lidu měst i venkova, nejsme kaplany u fašistického dvora španělského Franca, ani dvorními kaplany Churchilla a podobných veličin, my jsme kněžími našeho českého i slovenského věřícího lidu, my sloužíme jedině a výlučně našemu lidu, my náš lid nikdy nezradíme; my náš lid milujeme a my budeme s naším lidem svorně a nadšeně spolupracovat na uskutečnění velikých společných ideálů křesťanství a socialismu.

Z projevů poslanců:
Po projevech ministrů byla v Národním shromáždění zahájena rozprava, v níž o vládních předlohách promluvili poslanci Národní fronty. Z jejich projevů uvádíme podstatné výňatky.

Poslanec dr. Hobza
Byl mi svěřen úkol zahájiti před tímto nejvyšším forem našeho lidově demokratického státu rozpravu o dvou historicky důležitých vládních návrzích zákonů, z nichž jeden nám doporučuje zřízení Státního úřadu pro věci církevní a druhý upravuje hospodářské zabezpečení církví a náboženských společností státem. Zúčastňuji se této rozpravy jako člen klubu posanců čs. strany socialistické, avšak jako příslušník církve českoslovenké vynasnažím se analysovat tyto vládní předlohy a osvětlit jejich význam pod zorným úhlem této církve a jejích příslušníků, čítajících dnes již přes jeden milion osob.
V naší první ústavě z roku 1920 byla sice obsažena zásada rovnosti náboženských vyznání před zákonem, avšak tato ústavní zásada zůstala jen na papíře a naprosto nepřešla do praxe. Ačkoliv byla církev již dne 14. září 1920 státem uznána, nebyla až do konce roku 1921 státem schválena ani jediná náboženská obec církve československé. Teprve v roce 1922 začalo ministerstvo školství a národní osvěty schvalovat některé náboženské obce, avšak každé takov schválení bylo provázeno klausulí: »Nová náboženská obec ani její funkcionáři nemají podle platných předpisů nárok na jakoukoliv podporu z prostředků státních nebo z fondů státem spravovaných.«
Tato nerovnost církví a macešské chování státních úřadů k církvi československé nebyly ovšem jenom plodem zkostnatělé byrokracie, nýbrž byly v plném a záměrném souladu s nepřátelskou politikou Vatikánu vůči pokrokové orientaci význačné části našeho národa a státu.
Přímé zásahy cizí moci vatikánské do našich vnitřních poměrů se nezastavily ani před hlavou našeho státu v otázce uctívání památky největšího syna národa, M. Jana Husi. A my vidíme, že i ten Masaryk, tak silná individualita, který se vrací do osvobozené vlasti s heslem: »Tábor je náš program!«, musel nakonec kapitulovat. Marmaggi prosadil vůli Vatikánu a president republiky se pak už nikdy nezúčastnil osobně Husových oslav.
Kulturní boj a vzájemná náboženská resp. Církevní nevraživost a nesnášenlivost se stále stupňovaly, neboť to bylo v přímém zájmu tehdejší měšťácké politiky, která potřebovala odvádět tím pozornost od těžce doléhajících problémů hospodářských a sociálních.
Ještě nikdy nebyly u nás tak dokonalé předpoklady ke klidnému vývoji náboženských a církevních poměrů jako v r. 1945. Společný boj celého národa proti německým okupantům nás sjednotil všechny bez rozdílu náboženského vyznání. Nebylo předválečného kulturního boje. Církev československá prohlásila veřejně, že chce udržovat otevřený, snášenlivý a přitom ovšem ideově jasný poměr k církvi katolické.
V historických dnech únorových vydala ústřední rada církve československé již dne 28. února 1948 »prohlášení k věřícím a k veřejnosti«, jímž manifestovala svůj kladný poměr k novým politickým poměrům.
A cestu takto nastoupenou sleduje církev československá důsledně, o čemž přesvědčuje veřejnost při každé vhodné příležitosti. Nejdůležitější z nich byla generální synoda duchovních církve československé v únoru 1949. Na ní promluvil patriarcha dr. František Kovář hluboce promyšlenou a logicky spjatou řeč, z níž vyjímám zvláště následující: »Žít Ježíšovým duchem je možno jedině, jestliže celá naše vůle je soustředěna k odstranění třídních výsad, jestliže se usiluje o sociální spravedlnost. Cestou k ní je cesta socialismu, a proto se naše církev rozhodla z svého nejlepšího vědomí podporovat tuto cestu.«
Vedení římskokatolické církve na rozkaz Vatikánu se dalo cestou opačnou. Dostala se tu k veslu zase vysoká hierarchie, která diktuje a zasahuje do našich vnitrostátních poměrů, kdežto drobný věřící katolický lid a s ním většina drobných, poctivých vlasteneckých kněží, kteří chtějí mír, klid a pokoj, mají být jen trapnou obětí této mocenské vatikánské politiky. Aby se tak nestalo, tomu chce odpomoci vláda navrhovanými zákony. Pro církev československou znamenají však tyto zákony veliké zadostiučinění za všechno dřívější odstrkování, ponižování a strádání. Církev si váží zejména toho, že slova naší nové ústavy 9. května o rovnosti všech vyznání nezůstala jen na papíře, nýbrž se vtělují v čin. A dále, že tu nebude jen formální, abstraktní rovnosti vyznání, nýbrž také skutečná materiální rovnost všech církví. Jsem přesvědčen, že teprve nyní úplným zrovnoprávněním církví bude dán předpoklad pro harmonický soulad, mír, snášenlivost a spolupráci mezi církvemi.
A nyní mi dovolte, abych závěrem znovu připomněl, že v této rozpravě zastupuji poslanecký klub strany čs. socialistické, a že tedy chci připojit také jeho stanovisko k projednávaným návrhům zákonů. Vyjádřím je slovy předsedy strany br. ministra prof. dr. inž. Emanuela Šlechty: »Naše strana si již tento problém dávno rozřešila. Vyznávajíce plnou svobodu náboženskou, určujeme svůj poměr k Římu svým obdivem i láskou k husitství tak, jako všechny pokrokové síly našich národů. Vidíme v tom potvrzení své správné cesty za pokrok, socialismus a mír uvnitř národa a mezi národy. A proto budeme Národní frontu a vládu podporovat v tomto duchu ze všech svých sil v její ochraně náboženské svobody pro každého člena bez rozdílu politického přesvědčení a v její ochraně suverénních práv státu proti zásahům Říma zvenčí.«
Ve smyslu tohoto prohlášení, s nímž se náš poslanecký klub plně ztotožňuje, budou poslanci čs. strany socialistické hlasovat pro oba zákony.


Poslanec dr. Polanský:
Mám čest promluviti jménem čs. strany lidové a současně jménem Katolické akce československé. Existence této akce v lidové demokracii a možnost promluviti jejím jménem v Národním shromáždění, t. j. na nejvyšším ústavním foru, je věc již sama o sobě velmi charakteristická, a to pro posouzení, jak se staví lidově demokratické Československo k náboženským zájmům jeho lidu. Děje-li se tak u příležitosti projednávání tak významných zákonných osnov, jako jsou osnovy, jimiž se uspořádávají církevní poměry v našem státě, je to již samo svědectví, že tyto osnovy jsou míněny ku prospěchu náboženského života u nás.
Všeobecně lze charakterisovat obě předlohy tím, že je jejich hlavním smyslem umožniti církvím, aby se mohly věnovat svému duchovnímu poslání více a lépe, než to bylo možné doposud. Odpadnou jim palčivé starosti o věci hmotné, o výživu duchovenstva a o veškeré bohoslužebné potřeby. Státní úřad pro věci církevní bude normotvorným a správním orgánem, který umožní přehledné, pružné a rychlé řešení všech příslušných otázek.
Tedy žádná obava o náboženský život u nás nebo o osud církví, o něž je za lidově demokratického režimu daleko lépe postaráno, než tomu bylo kdykoli dříve. Bylo již dávno třeba uzákoniti mnohé z toho, co je dnes obsahem obou navrhovaných zákonů. Celé úseky náboženského života zůstaly dosud téměř nepovšimnuty. Zastaralé předpisy feudální brzdily svobodný rozvoj a harmonické soužití církví u nás.
To se nejožehavěji projevilo v otázce platů duchovenstva. Byl zde jakýsi kongruový zákon, o který byl již v počátcích prnví republiky veden úporný boj. Ale tento zákon nejenže způsobil mnoho obtíží svou diskriminací, ale skutečné pomoci nepřinesl vůbec. Chudoba nebyla ani po vydání kongruového zákona na mnohých našich farách a v kaplankách žádným vzácným hostem.
Přitom všichni dobře víme, jak patronáty po dlouhou řadu let zanedbaly své povinnosti. Zejména v pohraničních oblastech žalují ošumělé kostelíčky a chrámy na hříchy těch, kterým byla věc nacistického fašismu vlastní, kdežto věci náboženské cizí. Všechny tyto cizí hříchy budou nyní postupně napraveny, nemluvě ani o stavební obnově, která mnohdy renovuje celé kostely a fary, zničené válkou. Již při této dílčí otázce by si měla veřejnost uvědomit, jak veliké zatížení bere obětavě stát na svá bedra v zájmu církve a záchrany kulturních hodnot.
Zde je na místě vzpomenouti celé historie našich církevních poměrů po první světové válce. V době, kdy bylo třeba probojovat revoluci sociální a hospodářskou, byla vydána výzva ke kulturnímu boji, k útoku na katolíky, vůči nimž bylo raženo heslo, že budou mít tolik práv, kolik si jich vybojují.
Jak zcela jinými cestami a směry šel krok revoluce po druhém osvobození. Nejenže nikdo nepomýšlí na kulturní boje, ale stát dokonce zákonem manifestuje, že pokládá za svoji povinnost všestranně pečovat o církevní a náboženské právě tím, že církve zbavuje tíživých starostí hmotných.
Československá strana lidová, jakožto hnutí převážně katolické, hnutí budované na křesťanství, především křesťansko-sociálním světovém názoru, vždy stála v předních řadách obrany věcí křesťanských a katolických.
Slavné credo velkých českých vlasteneckých kněží Jirsíka a Sušila »Církev a vlast« je i naší cestou. Proto se snažíme o vše, co podporuje rozvoj náboženského života u nás. Proto stojíme za lidově demokratickým zřízením, které naše úsilí umožňuje a podporuje. Proto se stavíme též za prospěšné zásady obou právě projednávaných zákonů.
Budiž mi dovoleno poznamenati, že na jejich tvorbě se v Národní frontě značnou měrou zúčastnila také Katolická akce a mám čest jejím jménem projeviti již předem Národnímu shromáždění její dík za veškerou péči, věnovanou oběma zákonům při jejich nynějším projednávání.
Bohužel, i doposud se ještě církevní vrchnost staví k dohodě mezi katolickou církví a naší lidovou demokracií zády. A dokonce se odvrací od svých vlastních věřících přes to, že oni chtějí zůstat a zůstanou věrnými údy církve i přes všechny exkomunikační dekrety. Ale rovněž zůstanou též věrnými občany svého státu a neohroženými obhájci jeho státní formy – také přes všecky exkomunikace a jakákoliv jiná protivenství. Obojí si žádá důkazů a tímto důkazem bude trvalá existence a činnost naší Katolické akce, jakožto akce náboženské ve smyslu přísně katolickém a při tom akce lidově demokratické, která bude svědomitě plniti úkol v naší obrozené Národní frontě.
A závěrem musím též konstatovati, že jak Katolická akce, tak i čs. strana lidová se přesvědčily o velikém kladném ohlasu obou připravovaných zákonů v širokých kruzích duchovenstva a s ním spolupracujícího katolického lidu. Budiž proto dovoleno vysloviti také jménem tohoto lidu vřelý dík za oba zákony. Hlas širokých vrstev lidových a drobného katolického kněžstva je nám také nejcennějším podkladem, abychom i z tohoto důvodu uzákonění plně podpořili, a proto mám čest prohlásiti, že poslanci čs. strany lidové budou jednomyslně hlasovat pro obě osnovy těchto tak významných zákonů.


Poslanec Žiak:
Úprava pomeru medzi štátom a cirkvami v každom štátnom útvare je vec veľmi vážna, nad mnohé iné problémy dôležitá. Práve tým, že v našej republike je pomerne značný počet cirkví, náboženských vyznání, je problém ťažší. A predsa objektívny pozorovateľ lojálne uzná, že i napriek konfesionálnej rôznorodosti vláda obrodeného Národného frontu a Národné shromaždenie upravujú pomer štátu k cirkvám s úprimnou ohľaduplnosťou a šetrnosťou.
Ľudovodemokratická republika od oslobodenia poskytla cirkvám široké možnosti náboženskej činnosti a v nemenšej miere prispievala na hmotné potreby cirkví. Dané sú teda prajné predpoklady pre pokojné riešenie važnej otázky pomeru cirkví a štátu.
Riešenie pomeru medzi štátum a cirkvou pravideľne si važaduje štátno-politickej zmeny. U nás v posledných tridsiatich rokoch je vec aktuálna druhýkrát. Po prevrate 1918 snahy voľnomyšlienkárov i prejavy zodpovedných vysokých politických činiteľov boly namierené najmä proti katolíckej cirkvi, ale aj proti ostatným kresťanským cirkvám.
Aj preziden Masaryk bol za rozluku cirkvi a štátu. Vo svojich poznámkach vláde po prípadnom uzákonení rozluky žiadal bezvýhradnů lojalitu cirkví a cirkevných reprezentantov vôči štátu a jeho snahám a vzájemnú snášenlivosť medzi príslušníkami jednotlivých vyznání. Kongruový zákon z r. 1926 problematiku nevyriešil spravodlive.
Dnešná skutočnost je natoľko iná, že naša ľudovodemokratická republika upravuje pomer cirkvi a štátu bez rozluky, a to v prajnej miere pre rozvoj cirkví. Náboženská sloboda a sloboda rozvoja cirkví je v Ústave 9. mája tak zaručená, jako to v najširšej miere zodpovedá náboženskému presvedčeniu každého veriaceho človeka – občana.
Evanjelická cirkev a. v. na Slovensku, ktorej som úprimným príslušníkom, otázku vnútornej duchovnej, administratívnej a hospodárskej samosprávy považuje za základnú podmienku svojho zdravého vývinu. Poznám históriu svojej cirkvi, viem, aká účinná zbraň proti rozpínavosti a diktátu feudálnych maďarónskych zemepánov církvi bola samospráva.
Je nesporné, že na základe samosprávy, opierajúc sa o súhlas ľudu, mohla evanjelická a. v. cirkev za t. zv. Slovenského štátu ostro protestovať proti neľudským výčinom fašistickej Hlinkovej gardy, proti prenasladovaniu občanov židovského vierovyznania, protestovať proti bratrovražednej vojne a vydať v priebehu najzúrivejších bojov mierovú výzvu Tisovej vláde, nepodľahnuť nátlaku pri sostavení cirkevnej ústavy v rokoch okupácie a pripraviť slovenské evanjelictvo v zdravej prevažnej väčšine do boja proti nacistickým votrelcom v Slovenskom národnom povstátní.
A tu pokládám za potrebné zdôrazniť, že je nesmierny, podstatný rozdiel medzi štátnymi útvarami, aké predstavovalo polofeudálne RakúskoUhorsko i t. zv. Slovenský štát a aké představuje dnešné ľudovodemokratické Československo, v ktorom každá dobrá snaha, opierajúca sa o mienku a vôlu pracujúceho ľudu, nájde dobrú podporu v našej ľudovodemokratickej vláde, i keď je to snaha na poli cirkevnom. Osobne som presvedčený, že predbežný štátny súhlas s voľbou kňazov a vyšších cirkevných hodnostárov nijako neporuší samosprávu cirkví, veď evanjelicky veriaci ľud i naďalej bude si sám voliť svojich kňazov, seniorov a biskupov a lojálnym kňazom, ktorí úprimne stoja na pôde republiky, štát nemá príčinu odoprieť súhlas, ako zase aj před účinnostˇou zákona pri dosavádnej autonomiii podľa cirkevnej ústavy z r. 1922 šáttna bezpečnosť siahla a v záujme vnútornej i vonkajšej bezpečnosti štátu musí siahnuť na každého, i keď je to kňas, ak porušuje zákony ľudovodemokratickej republiky. A rovnako v hospodárení cirkví zostáva princíp samosprávy. Veď hospodáriť budú si samé sbory a administratívne složky cirkevného života, rozpočty budú predkladať samé sbory a cirkevné ústredia štátnej správe. Kto správne hospodári, správne účtuje, nemusí mať a nemá obavy z nijakého a tobôž zo štátneho dozoru.
V najvyšších složkách nového úradu v ministerstve i na povereníctve, i v složkách nižších, vidím bezpečnú záruku, že sa náboženský život v celom štáte bude vyvíjať na základoch slobody svedonia a vyznania, podľa zásad našej Ústavy 9. mája. To znamená, že je a bude na strane vlády a zodpovedných činiteľov vždy dosť ochoty odstrániť všetko, čo prekážadobrému vývinu cirkví a náboženského života. Ako povedomý evanjelik pevne verím, že nie je úmyslom vlády a týchto významných zákonov cirkvám škodiť, ale čo najviac prospievať.
Som presvedčený, keď sa stane návrhom zákonom, generálny konvent, ako najvyšší reprezentant evanjelickej církvi, pri prvej príležitosti zákon s povinnou občianskou lojálnosťou prijme a doporučí sborom i kňazom, aby sa podľa zákona zariadili a spravovali.
Pokiaľ ide o stanovisko reformačných cirkví v našom štáte ako celku, dovoľte mi v tomto slávnom shromaždeniu citovať vzácne slová vynikajúceho protestantského teologa, úprimného vlastenca a spolupracovníka pri prestavbe duchovného a mravného života v našej ľudovodemokratickej republike, profesora Husovej teologickej fakulty, dr. J. L. Hromádku, k riešeniu pomeru cirkví a štátu:
»Novou úpravu poměru mezi státem a církví přijímáme s důvěrou. Přijímáme ujištění o svobodě hlásat a pracovat pro evangelium a toužíme, abychom svou úlohu konali s nejčistší ryzostí víry, bez nejmenších postranních úmyslů politických, nenáboženských. Státu a společnosti můžeme přinést opravdovou službu, když zůstaneme věrni evangeliu Ježíše Krista a když budeme bojovat o čistotu mravního života. Věříce, že čím statečnější bude naše úsilí o pravdu, o čistý vztah mezi lidmi a o ryzost charakteru, tím účinnější bude naše pomoc v dnešním velkém budovatelském úsilí. Toužíme po tom, aby nová úprava církevních poměrů byla předpokladem svobodnějšího a pravdivějšího styku mezi socialistickým státem a církví.«
Vedenie nášho štátu spoločenský život stavia na mravnosti. Vidím základné zamerenie nášho štátu, že chce byť služobníkom humanity, strážcom práva a spravodlivosti, pomocníkom pracujúcich, ochráncom slabých a utláčaných, zárukou ľudskej slobody.
Vo veciach mravných kresťanstvo i socializmus majú spoločné úsilie zaradiť človeka do živého, mravného spoločenstva s ostatnými ľuďmi.
Ja som presvedčený, a ako viem, je presvedčených mnoho dobrých veriacich kresťanov, že sa zákony o cirkvách, ktoré dnes Národné shromáždenie uzákoní, neprotivia zákonu božiemu. V tejto viere, ako príslušník reformačnej cirkvi a ako člen Klubu poslancov Strany slovenskej obrody, vyslovujem za Klub s návrhmi oboch zákonov súhlas.


Poslanec Pokojný:
Oba tieto návrhy zákonov vyvolaly oprávnený záujem celej verejnosti republiky. Po neúspešných pokusoch priamych jednáním najsť spoločnú základňu pre dalšie spolunažívanie vláda sa rozhodla vyriešiť tento problém predloženými osnovami zákonov. Činí tak v dokonalej shode s najvnútornejším želaním veriaceho ľudu, který ťažko nesie nevyriešené vzťahy mezdi štátom a cirkvami a chce mať v tejto veci jasno.
Čo sa týka obsahovej podstaty oboch návrhov zákonov, predstavujú, jako hovorí dôvodová zpráva, zásadnú zmenu v postavení cirkví a duchovenstva v našom štáte.
Dosiaľ boly u nás cirkve v zajatí prežitého, neľudového organizačného systému. Oboma návrhmi zákonov však ľudová demokracia oslobodzuje cirkve i kňažstvo z pút feudálnych, zastaralých kapitalistických pomerov. Ako zástupca strany Slobody a slovenský katolík zdôrazňujem, že význam cirkve a náboženského života je u nás všeobecně uznávaný a ako sama naša ústava, tak aj ďalšie počiny vlády a štátnej správy postavenie cirkví a náboženstva uznávajú a zabezpečujú mu slobodu a podmienky rozvoja. Že tomu skutočne tak, to museli uznať voľky-nevoľky i zahraniční pozoravatelia, ktorí prišli k nám, aby sa na vlastné oči presvedčili o situácii cirkví a na mieste samom zistili nepravdy nepriateľskej propagandy a potláčaní náboženského života v našej republike. Práve ľudovodemokratický režim umožňuje lepšie vyžívanie náboženských citov veriacich a výdatnejšiu podporu cirkvám. Je to tak správne, veď celá naša kultúra je silne spiata s dvatisícročným životom kresťanstva. Boly časy, keď umenie, veda sústreďovaly sa výlučne alebo skoro výlučne v rukách kňazov a cirkevných ústavov, ale práve táto dvatisícročná minulosť kresťanstva je dôvodom, že sa štátna správa cíti oprávnenou upraviť věci, ktoré teraz už časove nevyhovujú. V minulosti v rámci cirkevného života mohly byť určité úkony a právne usporadania, ktoré vtedy časove vyhovovaly. Postupom však stratily na aktuálnosti, lebo život ich predbehol.
Cirkev sa vždy ťažko prispôsobovala, nemohla však zabrániť vzniku a šíreniu pokroku, ktorý vznikol mimo nej. Svetové boje a nové spoločenské usporiadanie maly a nezbytne musia mať vplyv na vonkajšiu organizáciu a správu cirkevných osôb duchovenstva. Správne sa podotýka v dôvodovej zpráve, že ani kongruový zákon z bývalej predmnichovskej republiky tento zahanbujúci stav úplne neodstranil. O bývalých kongruových platoch môžem povedať: mnoho na umretie, málo na živobytie. Je len chvályhodné, že naša ľudovodemokratická vláda ide v duchu ústavy riešiť aj sociálne postavenie kňazstva a duchovenstva, vychádzajúc zo zásady, že za každú poctivú prácu patrí slušná a primeraná odmena.
Keď štát preberá všetku materiálnu starosť zaistením slušných platov kňazom, vydržiavaním náboženských účilišť, udržovaním kostolov atď., dáva tu vlastne možnosť duchovným osobám, aby mohly nehatene slúžiť ľudu hlásaním čistého od svetskej materiálnosti oslobodeného náboženstva. Domnievám sa, že štát má právo sledovať, a musí mať záujelm, aby sa ani pod kňazským rúchom nemohlo pracovať proti ľudu a ľudovodemokratickému pokroku. A napokon je to i podľa želania skutočných kňazoch samotných, aby tým viac potvrdili svoju oddanosť ku štátu a viedli slovenský katolícky veriaci ľud na ceste k budovaniu nového života. Je potešiteľné vidieť, ako slovenský veriaci člověk vzorne a obetave zapojil sa do tvorenia nových hospodárskych a sociálnych hodnôt a pri tom mohol zostať pri svojom náboženskom presvedčení a nehatene môže vykonávať aj svoje náboženské povinnosti.
Verím, že uzákonením predložených osnov je daná možnosť harmonickému životu a spolupráci medzi štátom a cirkvami, a som presvedčený, že ako veriací ľud, tak i vedenie cirkví plne pochopia dobrú snahu vlády a spoločným úsilím dobudujeme si naši drahú ľudovodemokratickú republiku, keď dáme štátu, čo je jeho, a Bohu, čo jemu patrí.

Poslankyně Leflerová:
Vládním návrhem zákona, kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní, a vládním návrhem zákona o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem přinášíme dnes další příspěvek k bezpečnému a spokojenému životu všech občanů našeho státu. Projevujeme znovu pevnou vůli našeho národa – vybudovat světový mír.
Uvědomujeme si, že o těchto zákonech jednáme v době, kdy svět je rozdělen na dva tábory a kdy nepřátelé našeho lidu počali se znovu objevovat pozvolna i na kazatelnách našich kostelů.
V roce 1945, kdy jsme byli osvobozeni velkým Sovětským svazem a stanuli jsme všichni ve své vlasti jako svobodní lidé, myšlenka celého národa přece tehdy byla: již nikdy válku, nikdy Mnihov, Lidice a Ležáky. Jako jedna z lidických žen byla jsem v koncentračním táboře se ženami všech vyznání – německý fašismus ničil lidskou důstojnost, zašlapával základní lidská práva, snižoval člověka, ať to byl příslušník jakékoliv církve nebo bez vyznání, bořil a pálil kostely všech církví. Vzpomínám na lidického faráře – skutečného vlastence, člověka, který miloval svůj lid, nezradil a leží také s lidickými muži ve společném hrobě v Lidicích pod křížem s trnovou korunou.
Řím neviděl naše utrpení a schvaloval mlčky i vraždu 300.000 dětských životů, které byly zničeny v plynových komorách v Polsku. Či zná lidské svědomí většího hříchu?
Po těchto zkušenostech zdá se skutečně neuvěřitelné, že lidé, kteří byli v koncentračních táborech, i největší hodnostáři katolické církve u nás, kteří ještě v roce 1947 tiskli nám ruce a slibovali před hrobem lidických mužů, že nedopustí, aby se osud naší obce opakoval, že tito lidé zradili. Tyto zrádce Svaz bojovníků za svobodu vyloučil ze svých řad, protože se stali vykonavateli reakčních pokynů Vatikánu, který je obsazen zaměstnanci západních kapitalistů, kteří majjí jen jednu víru, a to je zájem vlastní kapsy.
My víme velmi dobře, co by se stalo, kdyby se Němci vrátili zpět do naší vlasti, dovedeme si představit, kdyby doly a továrny patřily jednotlivcům. Máme o tom zkušenosti, na které jsme ještě nezapomněli.
Proto prohlašujeme slovy našeho milovaného presidenta Klementa Gottwalda: My si naši republiku rozvracet nedáme.
Nepálíme a neboříme kostely, my chceme dát všem poctivým kněžím, takovým, jkao byl lidický farář, existenční zabezpečení, aby se mohli věnovat bez obav o zítřek svému velkému poslání. My chceme dát věřícím klid, aby mohli v kostelích čerpat sílu pro budovatelskou práci na výstavbě naší republiky.
My ženy všech politických směrů a náboženských vyznání vítáme tyto zákony, které nám pomohou ke klidu v naší zemi, abychom mohli budovat dále šťastnou budoucnost svých dětí – socialismus.


Poslanec Holdoš:
Nové cirkevné zákony znamenajú predovšetkým rozšírenie principu demokracie od demokracie formálnej, buržoáznej k demokracii ozajstnej, ľudovej, socialistickej. Lebo tieto dva zákony prinášajú nášmu veriacemu ľudu nielen potvrdenie plnej náboženskej slobody, ale aj uplatnenie náboženskej slobody podľa potrieb veriaceho ľudu. Oba zákony sú dokladom toho, že naša ľudovodemokratická republika hodnotí náboženstvo ako spoločenskú silu, s ktorou sa ráta pri budování spravodlivého spoločenského poriadku v našej vlasti. Komunistická strana ráta s náboženským cítením, s náboženskými potrebami nášho ľudu a ako strana ľudu cíti preto i zodpovednosť, aby v našom štáte vždy boly aj zabezpečené predpoklady pre ukojenie týchto potrieb, kým sú potrebami ľudu. A preto komunisti usilovali sa po celý čas od vyhlášenia Košického vládneho programu o hmotné zabezpečenie cirkví, o nehatený náboženský život v našej republike. A najlepším dôkazom toho sú dva zákony, dnes predložené parlamentu na odhlasovanie.
Túto svoju politiku komunistická strana mala príležitosť v minulých rokoch doložiť skutkami. Po oslobodení našej krajiny sovietskou armádou nedošlo nikde k perzekvovaniu predstaviteľov cirkvi, k zatváraniu kostolov, k znemožňovaniu náboženského života, ako hrozila fašistická reakcia. Naopak, pri nástojčivosti rekonštručných prác, pri nedostatku stavebného materiálu stavaly a opravovaly sa kostoly, všemožne sa podporoval náboženský život.
V rokoch 1945-1948 vyplatil štát cirkvám a náboženským inštitúciam vyše pol miliardy Kč, z čoho rímskokatolícka cirkev dostala vyše 300 mil. Kč. V rámci dvojročného plánu obnovilo sa 132 kostolov, na čo príslušné úradné miesta poskytly rozsiahlu štátnu podporu. V minulom roku, teda už po februárovom viťazstve, vyplatila štátna kultová správa iba na platy rímskokatolíckych duchovných vyše 43 mil. Kč a na úpravu cirkevných budov vydal štát v tomto roku vyše 46 mil. Kč, kým katolíckej Charite sa vyplatilo 26 mil. Kč oproti 2 ½ mil. v roku 1945. Vo výpočte týchto čisiel mohli by sme pokračovať, keby našej verejnosti neboly už dostatočne známe.
Mohlo sa predpokladať, že politika našej vlády, vedenej komunistickou stranou, v otázkach kultových stretne sa z porozumením so strany predstaviteľov cirkevného života, predovšetkým so strany vysokého katolickeho kléru. Je však dostatočne známe, že nastal pravý opak. Je známe, že hoci nijaký politický režim nedával cirkvám tak široké možnosti rozvinutia náboženského života, proti nijakému režimu vysoká katolícka hierarchie nevystúpila s takovou zúrivou nenávisťou, s takým zaslepeným nepriateľským štvaním. Všetky politické režimy boly doteraz vysokej katolíckej hierarchii prijateľné – i režimy rakúskych kniežať a maďarského feudálneho panstva, režim najbrutálnejšieho zdierania, vykorisťovania, odnárodňovania i režim predmníchovskej republiky, hoci sa v nej vždy hovorilo o nastávajúcej rozluke cirkvi so štátom. Čím bol vyvolaný nevraživý, nenávistný a nepriateľský postoj predstaviteľov cirkevnej hierarchie k našej ľudovej demokracii a k usiliu o nové, trvalé a spravodlivé riešenie vzťahov cirkvi a štátu? Tieto príčiny nám objasní samotný zákon, preložený nám na odhlasovanie.
Jeden zo zákonov hospodársky zabezpečuje cirkve a náboženské spoločnosti. Štát podľa neho poskytne osobné pôžitky duchovným, ďalej štát uhradí cirkvám a náboženským spoločnostiam všetky vecné náklady spojené s výkonom bohoslužieb, iných náboženských úkonov a s cirkevnou administratívou.
Podľa druhého zákona zriaďuje sa Štátny úrad pre veci cirkevné, aby sa ústavná zásada slobody náboženstva plne uplatňovala v súlade so zásadami ľudovej demokracie a organizačne zabezpečila. Vstupujeme týmito dvoma zákonmi do novej fázy náboženského života v našej krajine a možno povedať, že tieto zákony znamenajú súčasne prelom do merových cirkevných riadení. Začali sme s likvidáciou feudalizmu aj v katolíckej cirkvi vtedy, keď sme pozemkovou reformou vrátili ľudu obrovksé cirkevné majetky, získané cirkevnými princami v minulosti ako odmenu za jej podporu politiky starých feudálnych pánov, za jej podporu v odnárodňování, v germanizácii a maďarizácii, za jej podporu vlády a panstva vykkorisťujúcej šlachty; zemepánov a kráľov nad drobným a bezprávnym pracujúcim ľudom.
Týmito zákonmi sa dostane podstatné zlepšenie postavenie drobných duchovných, ktorí boli vydaní na milosť a nemilosť svojim predstaveným, vysokej cirkevnej šlachtě.
Zákon takto dáva všetky předpoklady, aby sa všetci duchovní mohli teraz venovať výlučne svojmu poslaniu, aby v svojej práci boli plne zabezpečení a nezávislí.
Zásluhu na tomto štátnom a pre budúcnosť blahodárnom riešení má v značnej miere obrodné spontánne hnutie katolíckych veriacich a katolíckych duchovných – Katolícka akcia. V rámci samotnej Katolíckej cirkvi rozvinuli ľudové, pokrokové a štátnotvorné složky hnutie za to, proti čomu sa vzpierali a vzpierajú najvyšší predstavitelia cirkevnej hierarchie – hnutie za dohodu cirkve so štátom.
Márne štve Vatikán a márne huckajú cirkevní veľmoži. My vieme dobre, aká je mienka drobného duchovenstva. Máme v rukách nielen ich prejavy súhlasu, ale aj dôkazy, ako proti svojmu lepšiemu presvedčeniu boli prinucovaní podpisovať stupídne politické pamflety, spisované v biskupských rezidenciách. Máme dôkazy o tom, ako boli svojimi cirkevnými nadriadenými terorizovaní, a máme dôkazy, ako napriek zastrašovaniu vyjadrujú svoj súhlas s týmito zákonami.
Dnes tu zaujali stanovisko s týmto zákonom poslanci všetkých politických strán Národného frontu. Počuli sme jedinečne presvedčivé vývody členov vlády o zabezpečení všetkých predpokladov pre náboženský život veriaceho ľudu. Prehovorili tu katolíci i evanjelíci a ich prejavy vyjadrujú jednomyseľný súhlas so spôsobom, ako naša ľudová demokracia rieši súčasné cirkevne-politické otázky.
Svoj súhlas s týmito zákonmi vyjadruje predovšetkým náš pracujúci ľud, ktorý sa dnes už nedá sviesť a zvábiť planými rečami a falošným štvaním, ktorý si uvedomuje, že našej ľudovej vláde pri riešení otázok cirkevných ide jedine o zabezpečenie náboženského života a dozaistej náboženskej slobody, ktorý vie, že po tejto ceste, po ceste vykorenenia stáročnej biedy, po ceste k rozkvetu a rozmachu našej krajiny k socializmu, vedie ho komunistická strana, ktorá mu dává perspektívu krásnej a radostej budúcnosti v našej republike. Tento ľud predstavuje z prevážnej väčšiny veriachich príslušníkov cirkví. Svoju oddanosť k štátu a jeho predstaviteľom prejavuje nikdy pred tým nevídaným pracovným úsilím na výstavbe socializmu. Československí veriaci ako príslušníci pracujúcej triedy delia sa s ostatnými pracujúcimi o česť a uznanie, ktoré im naša ľudovodemokratická spoločnosť vyslovuje za plnenie a prekonávanie plánov výstavby štátnej budúcnosti v našej vlasti.


Odhlasování nových církevních zákonů
Nato dochází k hlasování o obou zákonech. Zákon o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem izákon o zřízení Státního ústavu pro věci církevní jsou přijaty jednomyslně.
Tak byly odhlasovány zástupci pracujícího lidu zákony, které jsou projevem péče naší lidově demokratické republiky o církev a budou mít historický význam.
Po odhlasování zákonů za neutuchajícího potlesku přítomných poslanci spontánně vstávají, obracejí se k vyhrazeným lóžím a galerii sněmovny, které jsou přeplněny duchovními, a zdraví duchovenstvo všech církví. Zákonodárné shromáždění podává duchovenstvu a především duchovenstvu římskokatolické církve vzácný dar, umožněný pílí našeho pracujícího lidu. Duchovenstvo jej přijímá nejen jako své hospodářské zabezpečení, ale především jako doklad dobré vůle lidově demokratické vlády, projevený tak konkrétním činem.
Vděk a radost září duchovním z očí, mnohým se zaleskne slza v oku. Pokojný vývoj církví v lidově demokratické republice je zabezpečen.
Text zákonů zní:

Zákon č. 218/1949 Sb.,
ze dne 14. října 1949,
o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Osobní požitky duchovních.

§ 1.

Stát poskytuje podle dalších ustanovení zákona osobní požitky duchovním církví a náboženských společností, kteří působí se státním souhlasem v duchovní správě, v církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních. Státní úřad pro věci církevní může výjimečně v dohodě s ministrem financí přiznat osobní požitky i duchovním, kteří jsou jinak činni.

§2.

Státní souhlas lze uděliti jen duchovním, kteří jsou československými státními občany, jsou státně spolehliví a bezúhonní a splňují i jinak všeobecné podmínky pro přijetí do státní služby. Státní úřad pro věci církevní může v případech hodných zvláštního zřetele prominout podmínku státního občanství.

§3.

(1) Osobní požitky duchovních tvoří:
základní plat,
hodnostní přídavek a
odměna za vyšší výkon.
(2) Částky základního platu, způsob a míra jeho zvyšování, podmínky pro přiznání hodnostního přídavku a jeho výši, jakož i podmínky pro přiznání odměny za vyšší výkon a podrobnosti o této odměně stanoví vláda nařízením.

§4.

Náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výloh.

Duchovní, kteří mají nárok na osobní požitky, mají též nárok na náhradu cestovních, stěhovacích a jiných výloh podle obecných předpisů.

§5.

Povinnost vyučovati náboženství.

Duchovní působící v duchovní správě jsou povinni vyučovati bezplatně náboženství na školách, není-li o vyučování náboženství jinak postaráno. Rozsah této povinnosti a bližší její úpravu stanoví v dohodě s ministrem školství, věd a umění nařízením ministr, který řídí Státní úřad pro věci církevní.

§6.

Sociální dávky.

Sociální dávky, zejména dávky na nezaopatřené děti, a pensijní zabezpečení duchovních a jejich rodinných příslušníků se poskytují podle obdoby předpisů platných pro státní zaměstnance. Podrobnosti stanoví vláda.

§7.

Působení a ustanovení duchovních.

(1) Duchovenskou (kazatelskou a pod.) činnost v církvích a náboženských společnostech mohou vyvíjeti jen osoby, které mají k tomu státní souhlas a které vykonají slib. Znění slibu stanoví vláda nařízením.
(2) Každé ustanovení (volba, jmenování) těchto osob vyžaduje předchozího souhlasu státu.
(3) Uprázdněná místa jest obsaditi nejdéle do 30 dnů. Nestane-li se tak, může stát učinit potřebná opatření k zajištění řádného chodu duchovní správy, církevní administrativy nebo výchovy duchovních.

§8.

Věcné náklady.

(1) Stát hradí církvím a náboženským společnostem podle jejich schváleného rozpočtu řádné věcné náklady spojené s výkonem bohoslužeb a jiných náboženských úkonů i s církevní administrativou.
(2) Na mimořádné věcné náklady poskytne stát v odůvodněných případech zvláštní pomoc.
§9.

Rozpočty.

(1) Zástupci církví a náboženských společností a správcové církevního majetku jsou povinni sestavovat rozpočty a závěrečné účty a předkládat je Státnímu úřadu pro věci církevní ke schválení.
(2) Rozpočty na řádné věcné náklady sestavují se podle skutečných potřeb, a to podle zásad státního rozpočtu; podrobnosti stanoví Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.

§10.

Majetek.

(1) Stát dozírá na majetek církví a náboženských společností.
(2) Zástupci církví a náboženských společností a správci církevního majetku sestaví soupis veškerého movitého a nemovitého jmění a majetkových práv církví a náboženských společností, jejich složek, kkomunit, ústavů, nadací, kostelů, obročí a fondů a předloží jej do tří měsíců od počátku účinnosti tohoto zákona Státnímu úřadu pro věci církevní. Podrobnosti stanoví Státní úřad pro věci církevní.
(3) Jakékoliv zcizení nebo zavazení majetku církví a náboženských společností vyžaduje předchozího souhlasu státní správy.

§11.

Zánik závazků.

(1) Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy přechází na stát.
(2) Veškeré závazky přispívat na účely církví a náboženských společností, jejich složek, komunit, ústavů, nadací, kostelů, obročí a fondů, opírající se o patronát nebo jiné právní důvody nebo dlouhodobé zvyklosti, zanikají, s výjimkou závazků členů církví a náboženských společností, vyplývající ze zřízení státem schválených.

§12.

Učiliště pro výchovu duchovních.

Stát vydržuje učiliště a ústavy pro výchovu duchovních.

§13.

Trestní ustanovení.

Jednání nebo opominutí, odporující ustanovením tohoto zákona nebo předpisům vydaným podle něho, trestá, nejde-li o čin trestný soudně, okresní národní výbor jako správní přestupek pokutou do 100.000 Kč. Pro případ nedobytnosti pokuty vyměří zároven podle míry zavinění náhradní trest vězení do 6 měsíců.

§14.

Zrušovací ustanovení.

Všechny předpisy, které upravují právní poměry církví a náboženských společností, se zrušují.

§15.

Účinnost a provedení zákona.

Tento zákon nabývá platnosti dnem 1. listopadu 1949; provedou jej všichni členové vlády.

Zákon č. 217/1949 Sb.
ze dne 14 října 1949,
kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.

Zřizuje se Státní úřad pro věci církevní jako ústřední úřad; řídí jej ministr, kterého určí president republiky.

§2.

Úkolem Státního úřadu pro věci církevní je dbáti o to, aby se církevní a náboženský život vyvíjel v souladu s ústavou a zásadami lidově demokratického zřízení, a zajistiti tak pro každého ústavou zaručené právo svobody vyznání, založené na zásadách náboženské snášenlivosti a rovnoprávnosti všech vyznání.

§3.

Působnost ve všech věcech církevních a náboženských, kterou dosud vykonávaly jiné ústřední úřady, přechází na Státní úřad pro věci církevní.

§4.

Na Slovensku vykonává ministr, který řídí Státní úřad pro věci církevní, svou působnost zásadně prostřednictvím Slovenského úřadu pro věci církevní, řízeného pověřencem, kterého určí vláda.

§5.

Podrobné předpisy o působnosti a organisaci Státního úřadu pro věci církevní a Slovenského úřadu pro věci církevní, jakož i o řízení před nimi vydá vláda nařízením.

§6.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.


Duchovní hovoří s ministry

Odpoledne po schůzi sněmovny sešli se duchovní s ministry Čepičkou, Nejedlým, Plojharem a Kopeckým.

Když v onen památný den v pátek 14. října 1949 v Praze sešli zástupci duchovenstva všech církví se zástupci vlády, připomněla nám radostná a nadějná nálada jiný 14. říjen, ten říjen roku 1918, kdy český lid po prvé a rozhodně projevil vůli žít svým státním životem a osvobodit se od starého jha habsburského feudalismu.


Po krátkém uvítání dr. Huba, tajemníka ÚAV NF, jenž projevil v tomto pro všechny pokrokové lidi nejslavnějším dnu vděčnost vládě a především presidentu Gottwaldovi a vyjádřil upřímný dík našemu pracujícímu lidu, ujal se slova ministr dr. Čepička, generální tajemník ÚAV NF, na jehož půdě byla vedena a zdárně zakončena jednání, předcházející novým církevním zákonům.

Ministr dr. Čepička poukázal na rozpor mezi živelným zájmem kněží na schůzi parlamentu a na chování biskupského sboru římskokatolické církve. »A přece,« pravil ministr, »učinila vláda všecko, aby se vedení římskokatolické církve ve všem zúčastnilo projednávání zákonů. Nebyla to ovšem pouze vina jeho; i Vatikán měl na takovém postoji zřejmý zájem, neboť zákony se do jeho plánu velmi málo hodí.

Přesto z takového chování vláda však zatím nevyvodí důsledky, a to proto, že lid stále ještě dává možnost, aby biskupský sbor pochopil, kde je jeho pravé místo. A záleží na hodnostářích, zda se konečně přikloní k lidu. Právě pro zamítavé stanovisko biskupů nebyly zákony uskutečněny již loni. Nyní však,« vyvozoval dále ministr, »se přičiníme, aby zákony byly uvedeny v život co nejdříve. Státní úřad pro věci církevní přispěje k nejrychlejšímu vyřízení všech záležitostí.

Co se týče platového zákona duchovenstva, přeje si vláda, aby kněží dostávali plat v nové úpravě již na začátku listopadu. Bude to ovšem mnohem více, než dávala kongrua. Avšak, a to je nutno si uvědomit, stát musí jako dobrý hospodář pečovat o řádný rozpočet. Proto si jednotlivé církve musí připravit své rozpočty včas, aby práce finančního rozpočtu byly ukončeny co nejdříve.

Tak jako zákony projevuje vláda jistě svou dobrou vůli, očekává veřejnost na druhé straně od kněží alespoň loyalitu.« Dále ujistil ministr dr. Čepička, nikým do náboženského života zasahováno nebude. Otázka věrnosti republice ovšem zůstává mimo diskusi. A tak, ačkoliv nikdo nechce v budování socialistického státu používat nedemokratických prostředků, musí vláda důsledně trvat na tom, aby církev jako celek i její jednotliví příslušníci zůstali věrni státu, jeho lidově demokratické vládě a pracujícímu lidu.

Jako další zástupce vlády promuliv ministr P. Plojhar. I on podtrhl neúčast episkopátu katolické církve. A přece měli být přítomni a spoluúčastni na aktu pravé křesťanské lásky, jakým je právě odhlasování pomoci a podpory duchovenstvu. Takový Jirsík, kdyby dnes žil, pravil J. Plojhar, by jistě byl na straně práva a pokroku. Avšak všichni nepřátelé tohoto pokroku si musí, ať po dobrém či po zlém, zvyknout na novou dobu, kterou prožívá i církev. Kněžstvo nebude již hračkou v ruce těch, kteří dělali tzv. církevní politiku, ale bude se jako nyní scházet při řešení významných církevních záležitostí svorně jako praví bratři v Kristu se zástupci všech ostatních církví. Kněžstvo, pravil ministr Plojhar, si musí být vědomo, že je posláno, aby sloužilo člověku i na tomto světě a staralo se o jeho šťastný život. A jestliže, řekl krásně ministr-kněz, my víme, že nový život a budování socialismu může vytvořit podmínky pro tento šťastný život, pak si činíme nárok na podíl při této práci. Když tvoříme podmínky pro to, aby mladí lidé mohli pracovat, slušně žít a zakládat si své rodiny, pak vytváříme pravé křesťanství. A kněžstvo samo dokáže, že spolupráce křesťanství s komunismem je možná. Nebude jen loyální, ale půjde v budovatelském úsilí v prvních řadách s dělníky.

I oblíbený a vážený ministr školství prof. dr. Zdeněk Nejedlý v krátkém projevu se rozloučil s duchovenstvem, jež po dobu svého úřadu s pochopením a moudře spravoval a pomáhal mu. Sám zdůraznil, že se snažil vždy o tu nejlepší spolupráci, a poukázal na první sjezd katolického duchovenstva, jenž se konal v listopadu 1945. Po prvé tehdy zdůraznil, že takový bude poměr vlády a lidu ke kněžstvu, jaký bude mít kněžstvo k nim. A kněží v čele s dr. Beranem tehdy volali: My jdeme s lidem.

Třebaže, pravil ministr prof. dr. Zd. Nejedlý dále, odcházím a loučím se s vámi, zůstanu svými zájmy a svou vědeckou činností s vámi ve spojení. A hlavně jde mně o dorost, aby kněžstvo vyrůstalo již za nových poměrů! Vždyť církev nemůže zkamenět, když se všechno mění a vyvíjí – to myslet by byla naivnost.

Jak reagovalo na tyto projevy dobré vůle a pochopení kněžstvo samo? Poslyšme, co řekl za církev československou pražský biskup dr. Novák: »Být loyálními občany, to je samozřejmost. Buďme vládě vděčni. Vláda vytvořila všechny podmínky pro to a záeží na církvích, zda všech dobrodiní zákonů využijí. Ty pak budou moci za takového zabezpečení nyní ještě horlivěji pracovat pro blaho lidu a vlasti.«

Jeden slovenský katolický kněž vzpomenul s pohnutím svého starého přítele, kněze, jenž alespoň telegraficky vyjádřil svou radost z krásného dne, v němž byla činem vlády odstraněna věčná a veliká nerovnost mezi jednotlivými duchovními.

Jiný kněz otevřeně přiznal, že nejprve s lecčíms nesouhlasil, měl výhrady. Ale nyní pomalu přesvědčováním a hovory s lidmi nabyl jistoty, že zákon bude dobrý.

Za vydání zákonů poděkoval i zástupce reformované církve na Slovensku, jenž zdůraznil, že zákony byly vypracovány za přátelské účasti všech činitelůa představitelů NF.

V takovém tedy asi duchu probíhala schůzka kněžstva s vládou, zástupkyní lidu. Nic se neobcházelo, mluvilo se oboustranně chlapsky a otevřeně, objasnily se mnohé nejasnosti, přiznaly dosavadní nedostatky legislativy, neobcházely se ani smutné zkušenosti z chování římskokatolických biskupů a arcibiskupů a perspektiva do budoucna.

Farář reformované církve dostal ujištění, že malé sbory o stu nebo i méně členech budou zachovány a že právě nyní bude takovým malým církvím umožněno systemisovat místa kněží i v malých osadách. Uspokojeny obavy z osudu hospodyň, zaopatření varhaníků, kostelníků, na něž rovněž nový zákon pečlivě pamatoval. Ukázalo se, že i všechny problémy učitelů náboženství byly při projednávání zákonů pečlivě uváženy a že na ně bude pamatováno jistě lépe než dříve. Duchovní nemusejí mít obavy, že se stanou státními zaměstnanci.

Ministr dr. Čepička zdůraznil v diskusi dobrou vůli vlády, jež dbá o to, aby si nikdo nevykládal ani nepraktikoval nový zákon tak, aby zhoršil daný stav. Stát tím, že převzal na sebe úpravu platů, neosobuje si žádná práva nad církví. Ovšem, znovu zdůrazněno, že ve věci věrnosti republice není a nemůže být kompromisu. A ačkoliv je rozšiřováno mnoho pověstí o zatýkání kněží, nutno si uvědomit, že byli zajištěni jen někteří, a to pouze pro protistátní činnost – kterou provozovali přes několikeré varování vlády i presidentovo.

Nicméně, uzavřel ve své poznámce ministr dr. Čepička, lid netouží po zavírání kněží, klade důraz na přeýchovu přesvědčováním. Nikdo nebaží po odvetě a nejméně ze všech president republiky. Ve své shovívanosti jistě použije i vůči vinným kněžím práva amnestie ihned, jakmile to situace dovolí. Co se týče postupu vůči biskupům, poznamenal ministr, jedině sami kněží a věřící si mohou udělat ve své církvi pořádek.

Radostná schůzka zakončena spontánním návrhem přítomného kněze, aby byl zaslán pozdrav presidentu republiky, v němž kněžstvo vyjádří svou vůli pomáhat budování socialistického státu a plnit pětiletý plán.


Děkovné projevy duchovenstva
Předsedovi NS dr. O. Johnovi přišlo v den projednávání obou osnov církevních zákonů několik telegramů jednotlivých duchovních a výborů Katolické akce z různých krajů republiky, z nichž vyjímáme tento telegram římskokatolického faráře Smutného z Děvína (vzpomenutého právě v projevu ministra spravedlnosti dř. Čepičky v plenu NS):
Nakoľko vzhľadom na svoj veľmi vysoký vek nemôžem sa zúčastniť na historickom zasadnutí Národného shromaždenia republiky Československej, Vás prosím, aby ste slávnemu parlamentu tlumočili moju najväčšiu radosť a súhlas so zákonom o hospodárskom zabezpečení cirkví a zákonom a zriadení úradu pre veci cirkevné. Po mojom 59ročnom duchovnom účinkovaní stáva sa odhlasovanie uvedených zákonov jednou z najradostnejších chvíl v mojom živote. Cirkvi, štátu a svojmu ľudu navždy verný zostanem.
Rudolf Smutný, farár, Devín.

Všechny telegramy vyjadřují jednomyslný souhlas zastoupených věřících s oběma zákony a pokud se týče telegramů jednotlivých duchovních, radost a zadostiučinění z vyřešení palčivých sociálních otázek nižšího duchovenstva a projevy sympatií a oddanosti československému pracujícímu lidu a jeho lidově demokratické republice.
Po odhlasování církevních přeloh v Národním shromáždění přijal předseda NS dr. O. John ve své pracovně delegaci předsednictva Katolické akce a duchovních, kteří mu přišli poděkovat za významný zákonodárný akt, jenž právě v Národním shromáždění skončil přijetím obou církevních předloh. Předsednictvo Katolické akce bylo vedeno svým předsedou inž. Pujmanem, místopředsedkyní Šuráňovou a náměstkem generálního tajemníka Katolické akce, místopředsedou NS posl. dr. Polanským.
Současně uvedl k předsedovi NS dr. O. Johnovi ministr Plojhar zástupce duchovenstva, mezi nimiž byli zejména ředitel katolické Charity P. Mára a dr. Škoda, generální tajemník Katolické akce pro Slovensko.
Jménem obou delegací oslovil předsedu NS dr. O. Johna předseda Katolické akce ing. Pujman, který zejména uvedl: Jménem předsednictva ústředního výboru Katolické akce přicházíme vám poděkovat, pane předsedo Národního shromáždění, za odhlasované dva církevní zákony. Katolické akci těmito zákony vzniká nová a podnětná práce na poli náboženského života u nás a jeho rozvinutí s podporou nových lidově demokratických zákonů, které jsou výrazem pochopení státu pro náboženské potřeby našeho lidu. Nyní se naši duchovní budou moci věnovat svému poslání – náboženské a mravní výchově národa a pomoci v budovatelském úsilí všeho našeho lidu. Zákon o hospodářském zabezpečení církví státem přináší církvi i duchovním největší možné výhody a plné hospodářské zabezpečení, které by nebylo nikdy vůbec možné za dřívější éry. Ze všech těchto důvodů považuje předsednictvo Katolické akce za svou radostnou povinnost vyjádřit za katolický věřící lid Národnímu shromáždění a vám, pane předsedo, svůj dík a plnou důvěru ve správné a klidné řízení našich občanských záležitostí.
Předseda Národního shromáždění dr. O. John ve své odpovědi poděkoval předsednictvu Katolické akce a duchovenstvu za tento projev. Zdůraznil, že Národní shromáždění pokračuje jednotlivými zákony v provádění základních zásad ústavy, zejména tam, kde se mluví o svobodě náboženství. Při této příležitosti můžeme s radostí konstatovat, že lidově demokratický řád může zajistit i sociální základ života a práce našich kněží všech vyznání. V závěru pak vyslovil pan předseda naději, že přijaté zákony budou podkladem k důvěřivé, rozvíjející se spolupráci mezi kněžstvem všech církví a mezi lidově demokratickou republikou.
Hned v prvních dnech po odhlasování církevních zákonů došlo a stále dochází množství děkovných dopisů duchovních všech církví.
Vyjímáme alespoň některé jako ukázky postoje a radostných díků duchovních jednotlivých církví v Československu.


V ryzím duchu evangeli Kristova pracovat pro lid
Přijetí nových církevních zákonů naším parlamentem uvítal jsem s opravdovou radostí a vděkem z několika důvodů. Jako dlouholetý sociální pracovník poznal jsem bídu celé řady zasloužiých kněží. Dnes již žádný kněz nebude musit psáti žebravé ponižující dopisy na sociální instituce o obnošené šaty a prádlo nebo o peněžní podporu, jak tomu bylo tak často. Vždyť některý neměl ani to nejnutnější a bolestné bylo, jak málo podpory se těm kněžím dostalo od spolubratří z výnosných far. Církevní zákony zaručují slušný plat všem poctivě pracujícím kněžím, odstraní jednou provždy tyto veliké sociální nespravedlnosti. Podle mého přesvědčení odstraní tyto zákony také všechnu nežádoucí závislost kněží na tak zvaných svých dobrodincích, kteří mnohdy na farnosti zneužívali této nucené závislosti knězovy k tomu, aby se tento musel podřizovat jejich zájmům, zaměřeným často proti zájmům věřících. Nyní bude moci kněz svobodně, bez veškeré tíživé závislosti, jen podle svého kněžského svědomí pracovati ku prospěchu všech věřících bez obav, že upadne v nemilost svého patrona, nebo některých zbožných farníků. Svoboda náboženská, zaručená ústavou, nejen že není těmito zákony dotčena nebo ohrožena, nýbrž naopak v duchu naší ústavy potvrzena a podpořena. Protože stát přebírá věcné náklady, spojené s udržováním kostelů a výkony bohoslužeb, nebude, jak pevně věřím, brzy kostela, který by až k rozpadnutí chátral a ve kterém by bohoslužebná roucha a ostatní bohoslužebné předměty byly pro nedostatek peněz v tak ubohém stavu, že se staly nedůstojnými pro účely, ke kterým slouží. Konečně věřím, že církevní zákony odstraní všechny liché obavy, ať už z neznalosti nebo záměrně šířené mezi věřícími a kněžími. Stát zajisté dokumentuje těmito zákony svoji upřímnou snahu podpořit všechny svědomitě pracující kněze v jejich duchovní práci. Má plné pochopení i pro kněze, kteří si dosud neuvědomili, že jejich místo je po boku lidu, ze kterého vzešli. Dává i těm v poslední chvíli možnost, aby si uvědomili své kněžské a občanské povinnosti. Věřím, že k těm kněžím, kteří jsou pevně spjati se svým lidem, přiřadí se i tito nerozhodní, že i jim se otevřou oči. Nežijeme díky Bohu již v poměrech první republiky, kdy kněz byl považován většinou tehdejších politiků za p

Celá tisková zpráva | Počet komentářů: 159 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

Audio
To nejlepší od Šimka & Grossmanna:

Pupák na plovárně ...7,27MB

Exkurze do zoo.........9,79MB


Nejčtenější články

Neexistuji vhodna data!



Nejkomentovanější články

Databáze je prázdná!


Hudební odkazy

Písně z Kancionálu:

322.............3,94MB

Introit 409.........4,80MB

Přijímání 409.........3,51MB

Introit 517.........3,88MB

Přijímání 517.........4,49MB

901.........2,18MB


Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.