Beton kontra baroko
phpRS
Dnešní datum: 22. 05. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Ke stažení :: Odkazy  
Hlavní menu


Návštěvy
TOPlist

Video
Jen pro porovnání...




Jen tak...
Filosoficko-policejní:

Jde takhle policista po ulici a říká si:" myslím, tedy jsem!" a zmizel.

Jeden homofóbní:

Nejnovějšími průzkumy bylo zjištěno, že naprostá většina současných dívek by brala chlapce který je galantní, slušný, hezký, milý, pozorný, vhodně oblékaný a nemluví sprostě.

Problém je jen v tom, že takový chlapec, ...který je galantní, slušný, hezký, milý, pozorný, vhodně oblékaný a nemluví sprostě, již většinou chlapce má.

A ještě policejní z Anglie:

Policista příjde do knihovny. Knihovnice se otočí od registratury a ptá se: "co se stalo, pane? Jste zde služebně nebo začalo pršet?"

Elektronická pošta
pro magazín Vevetečky
redakce@vevetecky.cz

Nové články

Komentáře

* Beton kontra baroko

Vydáno dne 29. 04. 2009 (2268 přečtení)

Čas od času za mnou přijede máti na návštěvu. Jen tak. Baví ji rýpat se v hlíně na zahrádce, žížalám ukazovat kudy nejlépe vrtat, prát se s krtky a vůbec sofistikovanými metodami opečovávat býlí na kterém, byť s malou pravděpodobností, přece jen občas nesměle vyraší lusk nebo i jiná, mnohdy fakultativně chutná poživatina.

Protože 13. bezirk ve Vídni takové dvouarové zahradnické povyražení neskýtá a řádné, mnohahodinové ohánění se motykou pod bronzovým slunkem nenahradí ani pravidelná konzumace Marillen Eisknödel v kavárně Tichy Eissalon, opustila máti i tohoto jara svůj malý, velkoměstský byt a dorazila ke mě s brašnou, napěchovanou sazenicemi a pytlíky, které potištěny barevnými obrázky olbřímích mrkví, okurků a tykví slibovaly pěstitelská kouzla, která blahé paměti dával k lepšímu jen soudruh Mičurin.

Taky jedna útlá knížečka, vlastně sešitek formátu A6 se tísnil mezi barevnými sáčky. A protože se zajímám o neotřelá technická řešení, hned mě zaujala úvodní fotografie nezvyklé betonové přehradní hráze se sochou u základu a křížem nad lomenou nadstavbou, zjevně místností pro řízení a správu vodního díla samotného.

Při bližším prozkoumání snímku jsem však zjistil, že leccos není v pořádku. Hráz je oproti očekávání konvexní ve směru tlaku vody a co je ještě podivnější, je zastřešená. Navíc do paty přehrady vedou schody, což nebývá z bezpečnostních důvodů v civilizovaných končinách zvykem, stejně jako umístění dopravní značky P4 „Dej přednost v jízdě“ u základu hráze, kde lze předpokládat pouze vyústění savek turbín a přepadů. A mimo to není možné zakomentovat ten fakt, že ve Vídni žádná přehrada není; a už vůbec ne v Hietzingu.



Tak co by to teda u všech rohatých mohlo být. Vodárna, protiletadlový bunkr, nebo že by vězení? A tak teda jo, nebudu vás dál napínat. Je to kostel. Opravdu. Katolický, veskrze betonový a navýsost umělecký. Žádný kýč v podobě barokních růžolících andílků, klečících u svatostánku. Všechno z echt litého, modrého betonu. A kdybyste náhodou nevěděli, co je ta věc, připomínající kus ementálu na střeše, pak vězte, že je to věž. Ale né strážní...; to jako že jsou tam zvony. Stejně tak hrozivě vyhlížející otvory v betonu nejsou ve skutečnosti střílny, ale jen neškodná okénka, spoře osvětlující skrze barevná sklíčka magický prostor kostela. No zkrátka všechno je zde provedeno citlivou rukou umělce tak, aby bohatá a hodnotná výzdoba byla sto svojí krásou pozvednout příchozí, životem ucaprtanou duši až k nebesům.



I máti-zahradnice, účastnící se v tomto milém prostoru jedné z bohoslužeb velikonočního tridua pojala podezření, že leccos není na obvyklém místě. Nedobře vidí a jistě jen kvůli špatně sbroušené pozorovací optice mi poněkud roztrpčeně řekla: „ po celou dobu mše jsme seděli, při závěrečném požehnání se taky sedělo a nakonec mi ministrantka u východu vrazila do ruky tenhle sešitek. Koukala jsem, abych už byla pryč! A taky se přijímalo na ruku, takže příště půjdu radši jinam. Já si na to pořád nemůžu zvyknout.“

No, jen aby příště bylo kam jít. Protože tyhle betonové katedrály začínají být dnes spíše pravidlem než výjimkou. Otázkou je proč a kdo něčemu takovému svolně přihlíží. Odtud malé odbočení. Nakoukli jste, byť jedním očkem do modliteben náboženských spolků? Ne? To je škoda, protože by vám hned onen důvod doklapl, stejně jako novodobý význam slova ekumenismus, jak jej vykládá třeba Jeho Eminence kardinál Kasper. Ono se nám totiž, víme, náramně nelíbí, když jsme něčím omezováni nebo limitováni. Zejména nás ponižuje, když někdo předepisuje kdy a před kým si máme kleknout, případně kdy a jak často si sáhnout ve zpovědnici do svědomí. Takové ponížení... Než nesmutněme! Sama Církev nám dnes mnohdy vychází vstříc stavbou ekumenických, betonových bunkrů, ve kterých není cokoliv, před čím by bylo nutno pokleknout nebo alespoň ohnout hřbet...

Proč tak silná slova? Inu třeba proto, že bych docela rád věděl, kam je v těchto moderních, smutečních sálech vykázán či odstrčen svatostánek, oltář a s ním i Bůh, který je, pamatujme na to, tajemně a skutečně přítomen v partikulích, stejně jako v Nejsvětější Svátosti oltářní. Tuším, že asi někam bokem nebo za roh, abychom se snad, nedej Bože, nedotkli heret... pardon; dneska vlastně bratří v odlišné víře. Je to docela úsměvné, tahle strojená, dvojí tvář, kdy navenek si Církev nasazuje duhový nos kašpara, aby se zbloudilé ovečky bavili na její účet, zatímco těm, kteří ji vážně naslouchají je sdělováno, že zaspali dobu, a že by si také měli pořídit podobnou taškařici, aby i z nich mohli mít kabaret naši „bratři“ židi, následovníci Muhammada, a vůbec všichni, kteří nás katolíky mají tak náramně v lásce.

Myslíte, že přeháním? Ale kde! Je to přetvářka nás všech. Mlčky přehlížíme učené bludy pánů Halíků a odpadlíků Štampachů, stejně jako se založenýma rukama tolerujeme hanebné ostouzení a politické vydírání Svatého otce židy, kterým vadí na Církvi a papeži každé smítko. Ale že sami nazývají ve svém talmudu nebo v mimořádně ohavné slátanině „Sefer Toledos Jeshu“, případně v „Historii popravence“ Krista parchantem, kterého měl zplodit ničema Josef Panther s jistou Marií, o tom se jaksi cudně mlčí. Naposledy, pokud je mi známo, bylo možno si o tom počíst, pomineme-li reprint dílka Eliphase Leviho „Věda duchů“ z roku 1932, třeba tady:



No, se ví, že jsou to stále ti samí, kteří tuhle křičeli: „Krev jeho na nás i na naše děti!“ (Mt 27, 25 Col), a kteří pravidelně figurují jako zamračená stafáž na ekumenických mších, hraničících s blasfémií, kterým předsedá (tak se účasti kněze na ekumenických mších říká) profesor Halík, nebo také profesor Halík, a kdo by si nemohl vybrat, může jít na ekumenickou mši třeba s profesorem Halíkem...

Takže zatímco bychom se skoro rozplynuli láskou nad těmi, kteří si pod rouškou ekumenismu stěžují na přítomnost kříže v nemocnicích a školách a kvůli kterým děláme z katolických kostelů prázdné protestantské modlitebny, našim pravým bratrům, kteří se neodpustitelně „provinili“ striktním dodržováním staletého učení Magisteria, nejsme ani sto podat ruku na znamení smíru a přivítat je s radostí v Církvi. A platí to nejen o laicích. Zdá se, že i mnohé Eminence a Excelence (nemusíme hledat za hranicemi) by si raději ruku ukousli, než by ji podali jednomu z nyní neprávem ocejchovaných, jak to učinil Benedikt XVI. Ano. Těm, kteří ač opakovaně vyjadřili poslušnost Svatému otci, přesto jsou ve sdělovacích prostředcích neustále označováni hanlivými přízvisky a málem se musí omlouvat za úzkostlivé dodržování toho, co Církev skrze Magisterium učila. Třeba na rozdíl od mladých pánů, kterým při sloužení mše (videozáznam TV Noe z Klokot 2007) ani nedošlo, že by bylo vhodné alespoň při bohoslužbě oběti sejmout ze své duté hlavy klobouk. To se radši při mši různě povalujeme, jíme a chlastáme pivo( to vše je na záznamu vidět). A aby toho nebylo málo, jdeme ke svátosti eucharistie místo s koleny odranými, s nataženou rukou. Chňaps! A mám Tě!

Kdykoliv velice rád zavítám do jednoho kostelíku na hranicích s Rakouskem. Je malý, vlastně podměrečně prťavý v porovnání s ostatními kostely ve větších vesnicích. Ale když vejdete dovnitř, na chvíli vám to vyrazí dech. Vzápětí se znovu nadechnete a s každým dalším vdechem vnímáte šepotavé zvláštno, které zde panuje. Kostelík je krásný. Nádherný a příjemně chladivý. Barokní sochy jen obživnout a postavy na obrazech vás bez ustání sledují očima, ať už si stoupnete kamkoliv. Škoda jen malé návštěvnosti. Ale není to až tak zvláštní div; osádka vesnice je tvořena zejména policajty a udavači, což v důsledku vyjde nastejno. Mše tady slouží přesluhující, postarší farář, který má na starost ještě další tři farnosti. Přesto se stala památného dne, na slavnost povýšení Sv. Kříže jedna změna, a totiž, ztratil se stůl. Chcete-li, obětní. Někdo také říká hoblponk. Prý se do něj dala dřevomorka. Od té doby kněz slouží Mši čelem k oltáři a nezdá se, že by tím byli věřící o něco ochuzeni. Dokonce i staré babky se naučily odpovídat latinsky, pročež je Mše občas vedena tak, jak bývalo dříve zvykem.

Na závěr si dovolím už jen malou poznámku k výzdobě kostela. Zvláště nádherné je sousoší nad levým bočním oltářem v provedení kombinace leštěné běli a zlacení, zjevující překrásný a zároveň hrůzný motiv pekla, který neodbytně každému připomíná, že pravidlo „Extra Eclesiam, Nulla Salus“ je stále platné.


[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Martin | Počet komentářů: 260 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

Audio
To nejlepší od Šimka & Grossmanna:

Pupák na plovárně ...7,27MB

Exkurze do zoo.........9,79MB


Nejčtenější články

Neexistuji vhodna data!



Nejkomentovanější články

Databáze je prázdná!


Hudební odkazy

Písně z Kancionálu:

322.............3,94MB

Introit 409.........4,80MB

Přijímání 409.........3,51MB

Introit 517.........3,88MB

Přijímání 517.........4,49MB

901.........2,18MB


Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.