A zase ta voda!

Autor: Martin <martin(at)vevetecky.cz>, Téma: Ostatní texty, Vydáno dne: 14. 06. 2010

Tak to vypadá, že pohromám způsobeným vodním živlem nebude v Čechách nikdy konec. Jen jedna povodeň odezní, a aniž by byly odstraněny způsobené škody, nebe se začíná opět hrozivě kabonit.

Lidé hořekují nad zničeným majetkem, zejména tam, kde ani nestačili vysušit promáčená obydlí a kde nové vodní přívaly sebraly i ten žalostný zbytek co zůstal. K dokonání lidského neštěstí bere si vodní běs i lidské životy, ať už tlakem na lidskou psychiku nebo absolutně.

Ve sdělovacích prostředcích bylo možno zaznamenat nespočet nářků nad škodami, stejně jako přehršel důvodů, proč se takové hrůzy opakovaně dějí. Nešťastná paní u vytopeného domku naříkala, proč Bůh takové neštěstí dopouští a dožadovala se spravedlnosti. Naopak jiné argumenty byly veskrze pragmatické.

Sledoval jsem televizní debatu, ve které hydrolog upozorňuje, že oprava poničeného domu pár metrů od řeky a na stejném místě, kde povodeň už několikrát udeřila ničivou silou, je nerozum. Majitel nemovitosti však suše opáčil, že jeho rodina usedlost vlastní již x-stě let, a doposud, kam až paměť sahá, se nic podobného nestalo. Naříká na osud, obviňuje pohotově kde co, počínaje globálním oteplováním, konče úpravou říčního koryta a ukazuje fotografie. Loni, před deseti a třiceti lety. Všechny fotky jsou téměř stejné. Ukazují hezkou, dvoupatrovou selskou usedlost s nevelkými okénky a malovaným štítem s prázdným výklenkem v jeho vrcholu.

A nakonec hořekující vlastník ukáže tu nejstarší fotku, osmdesát let starou. Je na ní sedící pantáta, vedle něj stojí maminka s drobotinou, zatímco vlevo se na obrázku poněkud škrobeně zubí dva hranatí chlapíci s děvčetem; možná čeledíni s děvečkou. Ještě jednoho malého rozdílu jsem si stačil všimnout. Pod vrcholem štítu ve výklenku spočívá socha svatého Jana Nepomuckého s pěti hvězdami okolo hlavy a s mírně zdviženou pravou rukou. Debata vrcholí, vzduchem létají výčitky a odborníci bezradně krčí rameny.

Televizní pořad skončil, ale já si ještě dlouho promítal v paměti tu zašlou, sépiovou fotku se spokojeným hospodářem, usměvavou panímámou a sochou svatého Jana s napřaženou rukou směrem k řece...