VeVetecky

Záhada Malachiášových proroctví

Autor: Michael <michael(at)vevetecky.cz>, Téma: Odborné texty, Vydáno dne: 16. 05. 2009

Ve skutečnosti byla proroctví složena Alfonsem Ceccarellim za účelem ovlivnění kardinálů účastnících se konkláve v roce 1590. Měla pomoci kardinálu Simoncellimu, pocházejícímu z Orvieta (zkomolené latinské Urbs vetus), proto budoucímu papeži připsal motto „De antiquitate orbis“, ovšem zvolen byl Mikuláš Sfrondati.

Mezi lid se dostala v roce 1590, tedy po 450 letech od smrti údajného autora spisu, sv. Malachiáše, arcibiskupa z Armagh.
27. září tohoto roku zemřel papež Urban VII. a konkláve pro zvolení jeho nástupce se scházelo v napjaté atmosféře. Volba se protahovala téměř po dva měsíce. Do oběhu byl tedy dán rukopisný spisek s tzv. Malachiášovým proroctvím, aby podpořil zvolení kardinála Simoncelliho, kterému – původem z Orvieta, což je Staré Město – bylo „prorokováno“ Ze starobylého města.
Účastníci konkláve, kterým se dílko dostalo do rukou, ho nebrali vážně a 6. prosince 1590 určili za papeže skvělého kardinála Mikuláše Sfondratiho, který přijal jméno Řehoř XIV.
Proroctví byla následně v Benátkách v roce 1595 vytištěna benediktinským mnichem Arnoldem Wionem pod názvem "Lignum Vitae", a začal jejich úspěch opakující se při každé smrti papeže.

Že se jedná o falsum je nepochybné: stačí si všimnout, jak jsou definice papežů po Urbana VII. výstižné; zatímco pro všechny následující římské velekněze mají jen všeobecná a zmatená označení.
Ve skutečnosti bylo dílo sepsáno Alfonsem Ceccarellim již o několik let dříve – pod jménem sv. Malachiáše – se záměrem ovlivnit budoucí konkláve (tou dobou byl ještě živý papež Řehoř XIII.), pro které doporučoval orvietského rodáka. Naštěstí další Ceccarelliho machinace (falešné dokumenty s falešnými genealogiemi) neuspěly. Papež Řehoř XIII. mu nejdříve nechal utít pravou ruku, kterou pokládal odpovědnou za všechno zlo, a nakonec ho nechal stít v Andělském hradě roku 1583.