Na čem se shodl Vatikán a bratrstvo Sv. Pia X. před dvaceti lety...

Autor: Michael <michael(at)vevetecky.cz>, Téma: Ostatní texty, Vydáno dne: 07. 02. 2009

Protokol dohody mezi mons. Lefèbvrem a kardinálem Ratzingerem podepsaný 5. května 1988.

I. text dogmatického prohlášení

Já, Marcel Lefèbvre, emeritní arcibiskup a biskup z Tulle, spolu se členy mnou založeného Kněžského Společenství sv. Pia X.:

1) Slibujeme, že budeme vždy věrni Katolické Církvi a římskému Veleknězi, jejímu Nejvyššímu Pastýři, Kristovu Náměstku, Nástupci Blaženého Petra v jeho primátu a Hlavě všech biskupů.
2) Prohlašujeme, že přijímáme nauku obsaženou ve 25. článku dogmatické Konstituce „Světlo Národů“ Druhého Vatikánského Koncilu o učitelském úřadu církve a nezbytnému přilnutí k němu.
3) Vzhledem k jistým bodům učeným Druhým Vatikánským Koncilem nebo vztahujícím se k následným reformám liturgie a práva, které se jeví obtížně slučitelné s Tradicí, zavazujeme se přijmout vstřícný a sdělný postoj k Apoštolskému Stolci s vyhýbáním se polemik.
4) Prohlašujeme rovněž, že uznáváme platnost mešní Oběti i svátostí slavených s úmyslem konat to, co koná Církev podle obřadů předepsaných vzorovými vydáními římského misálu a svátostných rituálů vydanými Papeži Pavlem VI. a Janem Pavlem II.
5) Konečně slibujeme ctít obecnou kázeň Církve a církevní zákony, zvláště ty obsažené v Kodexu Kanonického Práva vydaným Papežem Janem Pavlem II. kromě zvláštního řádu uděleného Společenství zvláštním zákonem.

II. právní záležitosti

S ohledem na skutečnost, že Kněžské Společenství sv. Pia X. je pojaté 18 let jako společenství života, a s ohledem na předpoklady vyjádřené Jeho Excelencí Monsignorem Marcelem Lefèbvrem a na závěry Apoštolské Vizitace uskutečněné Jeho Eminencí kardinálem Gagnonem, je nejvhodnější právnickým zřízením Společenství apoštolského života. Jedná se o právně možné řešení, s výhodou začlenění do duchovního Společenství apoštolského života rovněž laiků (například Bratrů spolupracovníků). Podle Kodexu Kanonického Práva vydaného v roce 1983, kánonů 731-746, taková Společnost užívá plné samostatnosti, může formovat své členy, může přijímat kleriky, a zajišťuje společný život svých členů.
Ve vlastních stanovách, s přizpůsobeními a tvořivými možnostmi ve vztahu ke známým vzorům těchto Společností apoštolského života, se předpokládá určité vyjmutí ze vztahu k diecézním biskupům (srov. Kánon 591) v tom, co se týká bohoslužby, péče o duše, a dalších apoštolských aktivit, s ohledem na kánony 679-683. Co do pravomocí vůči věřícím, kteří se obracejí na kněze Společenství, bude jim svěřena jak od místních ordinářů, tak od Apoštolského stolce. Bude ustanovena, z rozhodnutí Posvátného Stolce, komise koordinující vztahy s různými dikasteriemi a diecézními biskupy, i k řešení eventuálních obtíží a sporů; tato komise bude obdařena nezbytnými výsadami k projednávání uvedených otázek (například ustanovení - podle požadavku věřících - bohoslužebného místa tam, kde nejsou domy Společenství odpovídající kánonu 383, § 2). Tato komise bude složena z předsedy, místopředsedy a pěti členů, z toho dvou ze Společenství. Bude mít rovněž za úkol střežit a podporovat dílo k upevnění smíření a řídit vztahy k řeholním komunitám, které mají právní nebo morální pouto se Společenstvím.

3. Postavení osob spojených se Společenstvím

3.1 – Členové duchovní společnosti apoštolského života (kněží a bratři laičtí spolupracovníci) se řídí stanovami společností apoštolského práva.
3.2 – Obláti a oblátky, se sliby i bez soukromých slibů, a členové třetího řádu spojeného se Společenstvím, přináleží k asociaci věřících spojené se Společenstvím podle kánonu 303, a spolupracují s ním.
3.3 - Řeholnice (kongregace založené Mons. Lefèbvrem), které skládají veřejné sliby, tvoří opravdový institut zasvěceného života, s vlastním uspořádáním a správou, ačkoliv lze očekávat jistý způsob pouta pro duchovní jednotu s představeným Společenství. Tato kongergace bude – alespoň v začátku – podléhat římské komisi, místo Kongegaci pro řeholníky.
3.4 – Pro členy komunit žijících podle různých řeholí duchovních společenství (karmelitánů, benediktinů, dominikánů atd.), které jsou morálně spojeni se Společenstvím, je vhodné dohodnout mezi nimi, případ od případu, zvláštní stanovy, které uspořádají jejich vztahy s vlastním Řádem.
3.5 – Kněží, kteří jsou jednotlivě v morálním spojení se Společenstvím, dostanou osobní postavení s ohledem na jejich přání a zároveň závazky plynoucí z jejich inkardinace. Jiné zvláštní případy tohoto druhu budou zkoumány a řešeny římskou komisí.
Co se týká laiků, kteří žádají duchovní oporu v komunitě Společenství, zůstanou podřízeni pravomoci diecézního biskupa, ale – zvláště kvůli liturgickému obřadu komunity Společenství, mohou se k nim obracet k udílení svátostí (pro svátost křtu, biřmování a manželství zůstane v platnosti nezbytné hlášení do příslušné farnosti podle kánonů 878, 896 a 1122).
Poznámka: V úvahu se musí vzít zvláštní komplexnost:
1) v otázce přijímání svátosti křtu, biřmování a manželství ze stran laiků v komunitě Společenství;
2) v otázce komunit, které praktikují - aniž by k němu příslušeli – pravidla prvního či druhého řeholního institutu;
Bude úkolem římské komise vyřešit tyto obtíže.

4 – Svěcení

Pro svěcení se musí rozlišit dvě období:
4.1 – Bezprostředně: pro svěcení připravované v brzké době, bude pověřen udělením Mons. Lefèbvre či v případě nemožnosti jiný biskup jím schválený.
4.2 – Po zřízení Společnosti apoštolského života
4.2.1 – Jak bude možné a po úsudku generálního představeného se bude sledovat obvyklá cesta: pověřovacím listem (dimisionálky) biskupovi, který přijme ke svěcení členy Společenství.
4.2.2 – Vzhledem ke zvláštní situaci Společenství (srovnej výše) vysvěcení biskupa člena Společenství, který bude mezi jinými úkoly vykonávat svěcení.

5 – Problém biskupa

5.1 – Na doktrinální (eklesiologické) úrovni bude záruka stability, udržení života a aktivit Společenství zajištěna zřízením Společnosti apoštolského života papežského práva a schválením jejich stanov ze strany Svatého Otce.
5.2 – Ale z praktických a psychologických důvodů bude prospěšné svěcení biskupa člena Společenství. V tomto smyslu, v rámci doktrinálního a kanonického řešení pro smíření, navrhujeme Svatému Otci jmenovat biskupa zvoleného z lůna Společenství na návrh Mons. Lefèbvra. Na základě výše uvedeného pravidla (5.1), nebude tento biskup automaticky generálním představeným Společenství, ale je vhodné, aby byl členem římské komise.

6 – Zvláštní problémy

- Stažení suspenze Mons. Lefèbvra z bohoslužebné činnosti (pozn.překl.: kvůli kněžským svěcením přes zákaz daným mu Vatikánem v roce 1976) a dispenz irregularit vzniklých svěceními.
- Výhled „amnestie“ a uznání domů a bohoslužebných míst vytvořených nebo užívaných Společenstvím bez dosavadního povolení místních biskupů.



Tento protokol byl vytvořen během setkání Jeho Eminence Josefa kardinála Ratzingera a Jeho Excelencí Mons. Marcela Lefebvra v Římě 4. května 1988 a podepsán následujícícho dne oběma preláty.